dnes je 19.10.2019
Input:

Osobní potřeba poplatníka

18.12.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Osobní potřeba poplatníka

Ing. Martin Děrgel

V následujícím textu se budeme zabývat problematikou výdajů, které souvisí s osobní spotřebou podnikatelů (OSVČ), tedy nesouvisí s podnikatelskou činností. Konkrétně popíšeme postup řešení této osobní spotřeby z pohledu daně z příjmů i daně z přidané hodnoty. Z hlediska účtování se zaměříme na podnikatele vedoucí pouze daňovou evidenci (tj. neúčtující podnikatele).

Právní úprava

Právní úprava

  • Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále také jen ZDP), zejména:

    • - § 4 odst. 4 ZDP (obchodní majetek)
    • - § 7b ZDP (daňová evidence)
    • - § 25 odst. 1 písm. u) ZDP (daňová neuznatelnost osobní spotřeby)
    • - § 28 odst. 6 ZDP (krácení odpisů u majetku využívaného i soukromě)
  • Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále také jen ZDPH), zejména:

    • - § 13 odst. 4 písm. a) ZDPH a § 13 odst. 5 ZDPH, § 14 odst. 3 písm. a) ZDPH a § 14 odst. 4 ZDPH (fiktivní zdanitelné plnění při osobní spotřebě obchodního majetku nebo služby)
    • - § 21 odst. 4 písm. c) ZDPH (datum uskutečnění zdanitelného plnění při spotřebě)
    • - §§ 29 a 32 ZDPH (doklad o použití a jeho náležitosti)
    • - § 36 odst. 6 ZDPH (stanovení základu daně při osobní spotřebě)
    • - § 72 odst. 6 ZDPH, § 75 ZDPH (vyloučení, resp. snížení nároku na odpočet daně při osobní spotřebě)
    • - §§ 78 až 78e ZDPH (úprava odpočtu daně při změně rozsahu použití majetku, dále při jeho dodání nebo řádně nedoloženém a neprokázaném zničení, ztrátě nebo odcizení)

Pojem „osobní potřeba”

Významnou skupinou výdajů, které nelze uznat za daňově účinné, jsou výdaje na osobní potřebu poplatníka. Jejich daňovému uznání výslovně brání § 25 odst. 1 písm. u) ZDP tím, že daný titul uvádí mezi příklady výdajů, které nelze uznat za výdaje k dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Třebaže pojem „osobní potřeba poplatníka” nenajdeme v žádné právní normě blíže rozveden, je více méně zřejmé, co se jím míní. Osobní potřeba (nebo chceme-li osobní spotřeba) je jedinečným a individuálním znakem každého jednotlivce, který závisí na celé řadě okolností (např. na kulturním, sociálním, psychickém i fyzickém vývoji, dále na výchově, vzdělání atd.). Nejedná se o veličinu stálou ani exaktně zjistitelnou či jinak popsatelnou, přestože můžeme vystopovat jistou podobnost mezi různými jedinci.

Osobní potřeba FO

Na rozdíl od právnických osob je problém osobní potřeby u fyzických osob (FO) jiného charakteru. Příjem získaný podnikáním je totiž i zdrojem obživy dané FO. Je tedy zřejmé, že poplatník musí nutně použít část svých příjmů pro svou osobní potřebu. ZDP přímo vyjmenovává v § 25 odst. 1 písm. u) výdaje na osobní potřebu poplatníka jako daňově neuznatelné.

Je proto nutné zajistit to, aby čerpání prostředků pro osobní spotřebu FO neovlivnilo daňové výdaje a tím i základ daně. Výběr peněz z pokladny či běžného účtu podnikatele zřejmě daňový základ neovlivní. Lze si však představit i situaci, kdy podnikatel spotřebovává pro vlastní potřebu i jiné prostředky získané podnikáním, a to ať již materiál, či zboží (FO podnikající v maloobchodě s potravinami), prostředky (jízda autem v podnikání pro účel nesouvisející s podnikáním) nebo služby (malíř si vymaluje). A právě tyto situace budou předmětem našeho rozboru.

Příklad

Zákon o daních z příjmů nám zcela jednoznačně zakazuje považovat za daňové výdaje položky, které slouží k osobní potřebě poplatníka. Není tedy možné například daňově uznat poplatek za návštěvu kadeřníka, sauny, relaxačního centra, přírodního léčitele, erotického salonu, útratu v restauraci, v kasinu, v kině apod., i když dotyčný později i průkazně vykazuje vyšší pracovní úsilí, motivaci a výkonnost. Hranice osobní spotřeby se ovšem velice obtížně stanovuje, zvláště pak u takových profesí, jako je tanečnice, moderátor, herec, zpěvák, cvičitelka aerobiku, sportovec atd. Návštěva kadeřníka těsně před natáčením by pak mohla být případně i uznána jako daňový výdaj, ovšem jednoznačně pouze tehdy, kdyby daný účes nebyl „použitelný” pro běžný osobní život herečky. Stejný problém bude třeba u umělého chrupu, plastických operací, kontaktních čoček, kosmetických úprav, úhrad za ošacení a podobných výdajů, kde se podnikatelský svět stéká se světem soukromým. Takovéto výdaje musíme proto vždy posuzovat individuálně s přihlédnutím k daným okolnostem a většinou je bude navíc zapotřebí nějakým „rozumným” a průkazným způsobem krátit z důvodu suplování výdajů na osobní potřebu poplatníka. Opatrnosti u těchto položek proto nikdy nezbývá.

Daňová evidence

V praxi je nejobvyklejší a také nejvhodnější převádět firemní prostředky během roku postupně na soukromý účet, který není podle podmínek banky určen k podnikání (např. sporožiro, postžiro apod.) a z něj pak vybírat pro osobní potřebu a financovat všechny soukromé aktivity. V případě, že „zabloudí” konkrétní výdajový doklad (paragon) na osobní potřebu do daňové evidence, zaeviduje poplatník tento výdaj do peněžního deníku (nebo do evidence výdajů) jako výdaj neovlivňující základ daně. Výdaje na osobní potřebu totiž, jak bylo uvedeno, patří mezi výdaje daňově neuznatelné.

Je vhodné si uvědomit, že výdajem na osobní potřebu je hodnota, která odpovídá hodnotě po zdanění; jedná se tedy o „čisté” peníze. Vybíráme-li si pro osobní potřebu peníze z podnikatelského účtu či pokladny již v průběhu zdaňovacího období, musíme mít na paměti, že to, co si vybereme a spotřebujeme, budeme muset v budoucnosti zdanit daní z příjmů a nevyhneme se ani pojistnému na sociální a zdravotní pojištění.

Obchodní majetek

Podle ZDP je z mnoha důvodů podstatné, jestli se u fyzické osoby jedná o majetek určený pro podnikání, nebo o majetek soukromý. Významné rozdíly ve zdaňování zástupců obou skupin zaznamenáme především v oblasti nároku na případná osvobození od daně z příjmů při prodejích takovéhoto majetku, kdy majetek soukromý se nalézá obecně v daleko výhodnějším režimu. Aby zákonodárce předešel nejasnostem, co je a co není považováno za majetek určený k podnikání, a co je naopak soukromým majetkem poplatníka – fyzické osoby, byl zaveden pojem „obchodní majetek” pro účely daně z příjmů fyzických osob. Takovýmto obchodním majetkem se podle § 4 odst. 4 ZDP rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci (dále jen „daňová evidence” – DE). K tomu je třeba doplnit, že v souladu s § 495 NOZ (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) majetek tvoří souhrn všeho, co dotyčné osobě patří, tedy co je v jejím vlastnictví. Aby však nemohl být majetek, který podnikatel evidoval v daňové evidenci pouze krátce a pak jej přeřadil do soukromého majetku, navždy považován za obchodní (podnikatelský) majetek (viz slova „... nebo byla uvedena v daňové evidenci...”), je zároveň řečeno, že dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku poplatníka (neboli za den převedení do jeho soukromých aktiv) je den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v DE.

Opravovat jen obchodní majetek

Podle § 25 odst. 1 písm. u) ZDP se za výdaje na osobní potřebu poplatníka považují mj. i výdaje na opravu, údržbu nebo technické zhodnocení majetku, který sice slouží k podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, ale který není zařazen do obchodního majetku poplatníka. U hmotného majetku využívaného pro podnikání tak hovoří pro jeho zahrnutí do obchodního majetku nejen možnost uplatnění daňových odpisů, ale i běžných provozních oprav a údržby. Nejčastěji se v praxi jedná o soukromá osobní auta, která podnikatelé záměrně nevkládají do obchodního majetku, aby mohli daňově uplatňovat vedle náhrady za pohonné hmoty i poměrně zajímavou základní náhradu za využití auta (tzv. kilometrovné). Obdobně se to týká i „drobného hmotného majetku” v ceně do 40 000 Kč (např. ruční vrtačky či pily), který, ač soukromý (nevložený do obchodního majetku), slouží k samostatné alias podnikatelské činnosti (§ 7 ZDP) poplatníka.

Příklad

Pan Horký, který podniká jako fyzická osoba a vede daňovou evidenci v souladu s pravidly § 7b ZDP, si 1. 8. 201X pořídil do svého obchodního majetku automobil za 500 000 Kč. Do obchodního majetku jej zařadil tím, že tento automobil zapsal na inventární kartu hmotného majetku (v případě, že by místo karet vedl knihu, zapsal by tento automobil do knihy hmotného majetku). Za rok 201X si uplatnil v daňových výdajích odpisy, a to v plné výši připadající na 1. rok odpisování. Hmotný majetek odpisuje tzv. zrychlenou metodou.

V roce 201X+1 využil pan Horký vozidlo zčásti i pro svou soukromou potřebu, resp. pro účely své rodiny, pročež musel úměrně tomu krátit daňovou účinnost vypočteného ročního odpisu (např. celkem ujel 10 000 km, z čehož pro účely podnikání pouze jednu čtvrtinu - 2 500 km, zbytek soukromě).

V roce 201X+2 bylo vozidlem celkem najeto 9 000 km, z čehož pro soukromé účely 3 000 km.

Od roku 201X+3 používá pan Horký tento osobní automobil již opět pouze pro své podnikatelské účely, proto nebude krátit daňovou účinnost vypočteného ročního odpisu.

Peněžní deník

Datum   Popis případu   Roční odpis
(Kč)
 
Daňový
výdaj
(Kč)
 
Nedaňový
výdaj
(Kč)
 
1. 8. 201X    Koupě hmotného majetku
(automobilu) 
 
–    –    500 000    
31. 12. 201X     Odpis automobilu za rok 201X
(pouze pro podnikání) 
 
500 000 /
5 = 100 000  
 
100 000     –   
31. 12. 201X+1     Odpis automobilu za rok 201X+1
(3/4 soukromě) 
 
2 × 400 000 /
(6 – 1) = 160 000  
 
40 000    120 000   
31. 12. 201X+2     Odpis automobilu za rok 201X+2
(1/3 soukromě) 
 
2 × 240 000 /
(6 – 2) = 120 000  
 
80 000    40 000   
31. 12. 201X+3     Odpis automobilu za rok 201X+3
(pouze pro podnikání) 
 
2 × 120 000 /
(6 – 3) = 80 000  
 
80 000    –   
31. 12. 201X+4     Odpis automobilu za rok 201X+4
(pouze pro podnikání) 
 
2 × 40 000 /
(6 – 4) = 40 000  
 
40 000    –   

Zápis na kartu hmotného majetku

Inventární číslo:
HM/201X
 
Název (popis HM):
Osobní automobil
Škoda Octavia kombi
 
Datum
pořízení:
1. 8. 201X
 
Datum, důvod
a způsob
vyřazení:
 
Pořizovací cena:
500 000 Kč
 
Odpisová skupina:
2
 
Odpisová skupina: 2   Metoda odpisování:
zrychlená
 
Rok   Roční
odpis
(Kč)
 
Daňový
výdaj
(Kč)
 
Nedaňový
výdaj
(Kč)
 
Zůstatková
cena
(Kč)
 
 
201X    100 000    100 000    –    400 000     
201X+1    160 000    40 000    120 000    240 000     
201X+2    120 000    80 000    40 000    120 000     
201X+3    80 000    80 000    –    40 000     
201X+4    40 000    40 000    –       

Poznámka:
Podle § 29 odst. 2 ZDP ovlivňují daňovou zůstatkovou cenu roční odpisy vypočtené podle § 32 ZDP bez ohledu na to, že do daňových výdajů poplatník zahrnul jen poměrnou část ročního odpisu z důvodu částečného soukromého využití daného majetku.

Pozor!

Pokud by se pan Horký rozhodl neodepsané vozidlo vyřadit z obchodního majetku, nevzniká mu sice žádná přímá povinnost k dani z příjmů (nezaznamená žádný „fiktivní” zdanitelný příjem), ale měl by si uvědomit čtyři související skutečnosti:

  • v roce vyřazení smí uplatnit jen polovinu ročního odpisu (§ 26 odst. 7 písm. a) ZDP),

  • příjem z prodeje do pěti let od vyřazení podléhá dani z příjmů (§ 4 odst. 1 písm. c) ZDP),

  • při využití vozidla pro pracovní cesty může jako daňový výdaj uplatnit jen náhradu za pohonné hmoty, nikoli základní náhradu – kilometrovné (§ 24 odst. 2 písm. k) ZDP bod 3), alternativně případně může uplatnit tzv. paušální výdaj na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP,

  • výdaje za opravu a údržbu vozidla již nebudou daňově účinné (§ 25 odst. 1 písm. u) ZDP).

Výdaje spojené s využitím vozidla

Výdaje za pohonné hmoty a parkovné spojené s využitím vlastního automobilu pro samostatnou (podnikatelskou) činnost lze pro účely daně z příjmů uplatnit dvěma způsoby:

  • buď v prokázané výši, což ale znamená nutnost vést tzv. knihu jízd a evidovat doklady,

  • nebo jako paušální výdaj na dopravu bez jakékoli administrativy.

V průběhu zdaňovacího období nelze měnit způsob uplatnění výdajů – buď po celý rok skutečné výdaje, nebo jen paušální. Paušální výdaje na dopravu lze využít již od roku 2009, a to nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla (kam vedle osobních a nákladních automobilů patří mimo jiné např. i motocykly), ať už jsou zahrnutá do obchodního majetku, nebo nejsou, a také u vozidel v nájmu (nikoli však u vozidel pořizovaných na finanční leasing, vozidel v podnájmu nebo vozidel bezúplatně vypůjčených). Pro využití paušálních výdajů je však nutno splnit dvě podmínky týkající se využití předmětného vozidla:

  1. Dotyčný poplatník vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě (např. svému zaměstnanci pro jeho soukromé jízdy, ani jinému rodinnému příslušníkovi apod.). Za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se ovšem nepovažuje uskutečnění pracovní cesty spolupracující osobou nebo zaměstnancem. Při využití spoluvlastníky vozidla nebo manžely u auta ve společném jmění se paušální výdaj mezi ně rozdělí. Na tuto podmínku v praxi někdy zapomínají společníci a jednatelé s.r.o., kteří samostatně podnikají jako OSVČ, přičemž vlastní vozidlo příležitostně využívají i pro potřeby své s.r.o. – tedy jiné osoby.
  2. Vozidlo používá jen pro účely své vlastní samostatné (podnikatelské) činnosti dle § 7 ZDP, nebo pro potřeby příjmů z nájmu ve smyslu § 9 ZDP, resp. pro dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (stačí, když to podnikatel prohlásí, nemusí to prokazovat, ledaže by jej správce daně nachytal při jiném využití).

Jsou-li splněny obě podmínky, má poplatník nárok na „plný” paušální výdaj na dopravu 5 000 Kč měsíčně. Při porušení první z podmínek není možno v daném měsíci paušální výdaj na dopravu vůbec využít. Je-li porušena pouze druhá podmínka – tedy slouží-li vozidlo nejen k podnikání, ale i pro soukromou potřebu poplatníka – pak lze uplatnit jen krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč měsíčně, a navíc je možno související výdaje týkající se vozidla (opravy, pojištění, odpisy apod.) daňově uplatnit jen z 80 %, a to bez ohledu na skutečný poměr využití daného vozidla pro zdanitelný příjem versus pro osobní potřebu. V měsíci pořízení nebo vyřazení silničního motorového vozidla lze uplatnit poměrnou část paušálního výdaje.

Příklad

Náhrada za použití vozidla OSVČ

Živnostník má v obchodním majetku dodávkový automobil, který využívá pouze pro své podnikání. V průběhu roku 201X podnikatel koupil pohonné hmoty za 40 000 Kč a za parkování zaplatil 5 000 Kč.

Při uplatnění daňových výdajů souvisejících s použitím dodávky má podnikatel dvě možnosti:

  1. Na základě průkazně a hodnověrně vedené knihy jízd uplatní jako daňový výdaj:
    • prokázanou výši výdajů za pohonné hmoty 40 000 Kč a prokázané parkovací poplatky 5 000 Kč.

  2. Nebo uplatní paušální výdaje na dopravu a žádnou knihu jízd vést nemusí:
    • jako daňový výdaj jednoduše uplatní 12 x 5 000 Kč = 60 000 Kč, bez jakéhokoli prokazování (pokud splňuje obě podmínky po celý rok), výdaje za pohonné hmoty a parkovné již pak nejsou daňově účinné.

Krácení výdajů

Pokud OSVČ používá automobil také pro své soukromé, rodinné potřeby, pak musí pamatovat na určitá daňová omezení, neboť nemůže uplatňovat v daňových výdajích výlohy soukromého charakteru:

  • výdaje spojené s vozidlem (opravy, pojištění, odpisy apod.) lze daňově uplatnit pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu využití auta pro podnikatelské (zdanitelné) účely,

  • zmíněný paušální výdaj na dopravu je sice možno využít i tentokrát (stále za podmínky, že vozidlo nebude přenecháno k užívání jiné osobě), ale jen v krácené výši 4 000 Kč měsíčně, přičemž v tomto případě se výdaje související s vozidlem uznávají jednotně ve výši 80 % (bez ohledu na rozsah využití pro podnikání).

Podle převažujících výkladů nepodléhá poměrnému krácení silniční daň, protože tato se platí pouze z důvodu použití vozidla k podnikatelské činnosti, takže se z důvodu jeho soukromého využití nijak nekrátí.

Příklad

Soukromé využívání firemního automobilu

Pan Novák vedle svého zaměstnání drobně podniká jako zedník, o čemž vede daňovou evidenci. Tzv. „do firmy” (do obchodního majetku) si koupil automobil za 300 000 Kč, který bude využívat nejen pro podnikání, ale ze 40 % také soukromě. Auto bude odpisovat rovnoměrně, tj. první rok 33 000 Kč a další čtyři á 66 750 Kč.

  1. Pokud bude tradičně prokazovat jednotlivé pracovní cesty tzv. knihou jízd, tak jako daňový výdaj uplatní:
    • 60 % výdajů za nakoupené pohonné hmoty, které poměrově využil pro účely pracovních cest,

    • 60 % výdajů za opravy, údržbu, pojištění apod. vozidla odpovídající jeho využití pro podnikání,

    • 60 % vypočtených ročních odpisů, tedy za první rok 19 800 Kč a za další 4 roky á 40 050 Kč,

    • 100 % zaplacené silniční daně, protože tato se platí výhradně z důvodu využití auta pro podnikání.

  2. Pokud využije paušální výdaj na dopravu, nemusí se zdržovat vedením knihy jízd a daňově uplatní:
    • krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč měsíčně (nevyužije-li dané auto nikdo jiný),

    • 80 % výdajů za opravy, údržbu, pojištění apod. vozidla (ale žádné pohonné hmoty ani parkovné!),

    • 80 % vypočtených ročních odpisů, tedy za první rok 26 400 Kč a za další 4 roky á 53 400 Kč,

    • 100 % zaplacené silniční daně, protože tato se platí výhradně z důvodu využití auta pro podnikání.

Prodej automobilu využívaného i soukromě v dani z příjmů

Asi nepřekvapí, že příjem z prodeje automobilu zahrnutého – v okamžiku prodeje – do obchodního majetku představuje zdanitelný příjem ze samostatné (podnikatelské) činnosti, a to i v případě, že z větší části bylo například využíváno pro soukromé potřeby dotyčného poplatníka. Pokud ještě celá pořizovací cena vozidla nebyla odepsána (zpravidla když k prodeji dochází do pěti let od jeho zakoupení), pak je celým souvisejícím daňovým výdajem zůstatková cena auta.

Při prodeji odepsaného vozidla obvykle žádné významné související výdaje nejsou (případně jen provize za nalezení kupce apod.), což se projeví i na vyšším vyměřovacím základu pro pojistné na sociální a zdravotní pojištění (to je nepříjemné, pokud je vypočtený vyměřovací základ vyšší než minimální), a proto OSVČ často před prodejem vozidlo „papírově” vyřadí z obchodního majetku. Tím se vyhne zpojistnění příjmu z prodeje, nikoli ovšem jeho zdanění – pouze nepůjde o příjem ze samostatné (podnikatelské) činnosti, ale o zbytkový „ostatní” příjem dle § 10 ZDP. Pro úplnost dodejme, že pokud by bylo auto prodáno až po 5 letech od vyřazení z obchodního majetku, byl by již příjem z prodeje osvobozen od daně.

Bylo by nespravedlivé, aby při prodeji vozidla, které OSVČ používala pro podnikání jen zčásti (a proto zahrnovala do daňových výdajů jen poměrné části jeho ročních odpisů), při prodeji plně zdanila celý příjem. Na toto pamatuje speciální ustanovení § 23 odst. 4 písm. e) ZDP, které říká, že do základu daně se nezahrnují příjmy do výše přímo souvisejících daňově neuznaných výdajů; ať už půjde o příjmy ze samostatné činnosti, nebo o ostatní příjmy.

Obdobná pravidla platí nejen pro auta, ale obecně pro všechen daňově odpisovaný hmotný majetek, který poplatník pro samostatnou (podnikatelskou) činnost využívá jen zčásti, a proto do daňových výdajů uplatňuje pouze tomu odpovídající poměrnou část jeho ročních odpisů (které ale přesto v plné výši snižují zůstatkovou cenu). O vozidlech jsme hovořili, protože jde v praxi o nejčastější případ.

Příklad

Zdanění příjmů z prodeje auta využívaného i soukromě

Paní Lenka podniká jako účetní a vede si daňovou evidenci. Velkou výdajovou položkou jsou odpisy automobilu, který před pěti lety koupila za 300 000 Kč a s koncem roku 201X jej už plně daňově odepsala, takže zůstatková cena je nulová. Ovšem z důvodu částečného soukromého využívání auta pro potřeby rodiny uplatnila do daňových výdajů jen 2/3 odpisů, což v úhrnu činilo 200 000 Kč. V roce 201X+1 auto prodala za 150 000 Kč.

Protože její vypočtené vyměřovací základy nedosahují zákonných minim – z nichž tak jako tak pojistné platí, nevadí, že příjem z prodeje zvýší dílčí základ daně z příjmů ze samostatné (podnikatelské) činnosti. Navíc toto zvýšení nebude o plných 150 000 Kč prodejní ceny, ale jen o 50 000 Kč, o které tento příjem převyšuje přímo související daňově neuznané výdaje v podobě neuznaných částí ročních odpisů v úhrnu za 100 000 Kč; ty, jak bylo výše uvedeno, přesto snižovaly zůstatkovou cenu auta.

Osobní spotřeba a DPH

Pokud je fyzická osoba plátcem DPH, je třeba pamatovat při osobní spotřebě i na dopad této daně. Za „fiktivní” dodání zboží nebo převod nemovitosti se považuje mj. i použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce. Do této kategorie podle § 13 odst. 5 ZDPH spadá mj. také trvalé použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně.

Základem daně je v tomto případě podle § 36 odst. 6 písm. a) ZDPH cena zboží nebo nemovitosti nebo cena obdobného zboží nebo obdobné nemovitosti, za kterou by bylo možné zboží nebo nemovitost pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží nebo převod nemovitosti ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, jedná-li se o dodání zboží nebo převod nemovitosti.

Předmětné „fiktivní” zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem použití, čili dnem vyřazení z obchodního majetku, a plátce by měl vystavit tzv. daňový doklad o použití.

Příklad

Paní Mladá podniká jako účetní, vede daňovou evidenci a je plátcem DPH. V roce 201X koupila počítač s příslušenstvím za 20 000 Kč +   4 200 DPH, přičemž si uplatnila nárok na odpočet celé DPH na vstupu (4 200 Kč). V roce 201X+3 podnikatelka koupila nový, kvalitnější počítač, přičemž starý počítač vyřadila 10. 4. 201X+3 z obchodního majetku a přenechala k využití svým dětem. Tím uskutečnila „fiktivní” zdanitelné plnění s povinností uplatnit DPH na výstupu z ceny, za kterou by bylo možno předmětný starý počítač – ve stavu, v jakém se právě nachází – koupit aktuálně 10. 4.