dnes je 27.10.2020

Input:

Cestovní náhrady a daňová problematika související s elektromobily

23.9.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2020.20.2
Cestovní náhrady a daňová problematika související s elektromobily

Jaroslava Pfeilerová

VYŠLO V ČÍSLE 20/2020

Elektromobily jsou vozidla na elektrický pohon (místo spalovacího motoru je pohání elektromotor). Tato vozidla mají celou řadu odpůrců, ale i příznivců. Elektromobily jsou ekologické, mají nízké náklady na provoz a na ujetý kilometr. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena, kratší dojezdy a poměrně dlouhá doba nabíjení (a to i v případě rychlonabíječky, kdy dobíjení trvá do 1 hodiny). V tomto příspěvku se však budeme věnovat pouze kladným stránkám elektromobilů a také souvisejícím daňovým dopadům.

Služební elektromobily

Celá řada obchodních společností, ale také organizací v nepodnikatelské sféře, pořizuje služební elektromobily. Důvodem jsou již zmíněné nižší náklady na provoz a spotřebu, než mají vozidla se spalovacím motorem.

  • Vozidla na elektrický pohon nepodléhají silniční dani, neboť jsou od této daně osvobozena - v souladu s bodem 1 ust. § 3 písm. f) zákona č. 16/1993 Sb., o silniční dani.

  • Deklarovaná životnost motoru je až 40 let.

  • Výše povinného ručení odpovídá vozidlům nejnižší kategorie – tj. vozidlům do 1 000 ccm.

  • Cena za ujetý kilometr je o cca 70 % nižší.

  • Elektromobily jsou deklarovány jako ekologická vozidla.

Obchodní společnosti (případně organizace) budou do daňových nákladů zahrnovat spotřebu energie např. na základě dokladu o nákupu elektřiny a evidence, ze které bude zřejmé, že vozidlo bylo využíváno k deklarované činnosti (např. kniha jízd). Pokud společnost nebude chtít pro potřeby správce daně vést evidenci jízd a dokládat doklady o nákupu energie, může i v případě elektromobilů uplatňovat do daňových nákladů paušální výdaj na dopravu ve výši 5 000 Kč měsíčně podle ust. § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP.

Vzhledem k tomu, že ve vazbě na využívání elektromobilů vzniká celá řada případů, které je potřebné správně daňově posoudit, byla vydána příručka „Daňové otázky elektomobility” (dále též „Příručka”). Tuto Příručku připravil Svaz průmyslu a dopravy a projednal ji se zástupci Ministerstva financí, Generálního finančního ředitelství, Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstva průmyslu a obchodu a také Svazu průmyslu a dopravy ČR. Jak jsem již uvedla, elektomobilita (využívání elektromobilů) je u mnohých podnikatelů, státních organizací i soukromých osob vítaným ekologickým způsobem přepravy. Jedná se však o novou problematiku, která není zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále též „ZDP” nebo „zákon o daních z příjmů”) konkrétně řešena. Než bude daňová problematika zahrnuta do ZDP, musíme vycházet ze zmíněné Příručky a také ze závěrů Koordinačních výborů (zejména ze dne 29. 1. 2020 č. 561), které řeší následující problematiku:

Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i pro soukromé účely, považuje se za (nepeněžní) příjem zaměstnance částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla vč. DPH za každý (i započatý) kalendářní měsíc poskytnutí vozidla (§ 6 odst. 6 ZDP). Současně musí zaměstnavatel se zaměstnancem vyřešit postup, jak budou rozděleny PHM spotřebované při soukromých a při služebních cestách zaměstnance. Tak je tomu i v případě elektromobilů. Pořizovací cena elektromobilů je obvykle vyšší, než cena vozidel se spalovacím motorem, nepeněžní zdanitelný příjem zaměstnance tedy bude vyšší. Spotřebovanou energii pro soukromé jízdy zaměstnanec v mnohých případech zaměstnavateli uhradí. Pokud se zaměstnavatel rozhodne poskytnout zaměstnanci benefit (výhodu) v té podobě, že nebude úhradu PHM vyžadovat, je hodnota PHM spotřebovaná při soukromých jízdách zdanitelným příjmem zaměstnance (příjem vstupuje i do vyměřovacích základů pro výpočet pojistného). Konkrétní postup, jakým lze rozčlenit elektrickou energii (PHM) spotřebovanou pro služební a soukromé účely, ZDP nestanoví. Podle závěrů Koordinačního výboru ze dne 29. 1. 2020 je možné množství spotřebované elektrické energie pro účely stanovení nepeněžního příjmu zaměstnance určit jako násobek celkového objemu spotřebované energie za kalendářní měsíc a poměru soukromě a pracovně ujetých kilometrů za stejné období. GFŘ vyjádřilo s tímto postupem souhlas s podmínkou, že bude průkazně vedena evidence jízd.

Příklad
  • Vozidlo ujelo za posuzované období celkem 1 600 km.

  • Z toho ujel zaměstnanec pro soukromé účely 200 km.

  • Poměr soukromých a pracovní cest 0,125.

  • Cena energie za sledované období 830 Kč, zaměstnanec využíval k nabití vozidla výhradně wallbox zaměstnavatele.

  • Hodnota energie spotřebovaná při soukromých cestách zaměstnance 104 Kč (830 x 0,125).

V případě využívání „chytrých” dobíjecích zařízení (wallboxů), které dokážou změřit spotřebu elektřiny na základě přepnutí na režim „pracovní” a „soukromá” cesta, lze získat přesnější informace, které budou využity k přesnějšímu vyčíslení hodnoty elektrické energie spotřebované pro soukromé a pracovní cesty.

Příručka se zabývá také situací, kdy vozidlo není dobíjeno pouze u zaměstnavatele, ale také v domácnosti u zaměstnance, případně u třetích osob (např. u veřejných nabíjecích stanic). V tomto případě mohou vzniknout dvě situace:

  • Ujeté pracovní kilometry a tomu odpovídající spotřeba jsou vyšší než bylo nabíjení zajištěné zaměstnavatelem – v tomto případě má zaměstnanec nárok na náhradu energie, která byla spotřebována při služebních cestách a kterou uhradil ze svých prostředků.

  • Ujeté pracovní kilometry a tomu odpovídající spotřeba je nižší, než odpovídá spotřebě nabíjení vozidla u zaměstnavatele. To znamená, že zaměstnanec spotřeboval elektrickou energii i při soukromých cestách. Obvykle zaměstnanec zaměstnavateli rozdíl uhradí. Pokud zaměstnavatel úhradu nepožaduje, jedná se o zdanitelný příjem podléhající dani z příjmů ze závislé činnosti a vstupuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného.

V obou případech je možné cenu energie prokázat dokladem o nákupu elektrické energie např. z veřejné nabíječky nebo je možné využít cenu stanovenou Vyhláškou MPSV č. 358/2019 Sb., která pro rok 2020 stanoví průměrnou cenu za l kilowatthodinu elektřiny 4,80 Kč.

Příklad
  • Z evidence jízd vyplývá, že zaměstnanec ujel za sledované období celkem 400 km.

  • V technickém průkazu vozidla je uvedena spotřeba 130 Wh na 1 km, tedy 0,130 kWh na 1 km.

  • 400 ujetých km x 0,130 kWh = 52 kWh.

  • Podle údajů zaměstnavatele zaměstnanec u zaměstnavatele (přes wallbox) dobil 42 kWh.

  • Zaměstnanec má nárok na náhradu za 10 kWh ve výši 48 Kč.

(52 kWh – 42 kWh) x 4,80 Kč = 48 Kč, případně mohl zaměstnanec cenu nakoupené elektrické energie prokázat dokladem o nákupu energie.

Elektromobily, které jsou využívány k pracovním cestám zaměstnanců

Pokud zaměstnavatel vyšle zaměstnance na pracovní cestu a jako přepravní prostředek určí (po dohodě se zaměstnancem) „jiný než služební vozidlo”, má zaměstnanec nárok na cestovní náhrady stanovené zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „ZP” nebo „zákoník práce”). Jiným než služebním vozidlem se rozumí např. vozidlo ve vlastnictví zaměstnance nebo vozidlo zaměstnancem pronajaté nebo vypůjčené. Z hlediska zaměstnance jsou cestovní náhrady (náhrada jízdních výdajů dle ust. § 157 odst. 3 ZP) příjmem, který není předmětem daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (§ 6 odst. 7 písm. a) ZDP) a u zaměstnavatele se jedná o daňově účinný náklad (§ 24 odst. 2 písm. zh) ZDP).

Při požití jiného než služebního vozidla k pracovní cestě náleží zaměstnanci náhrada stanovená zákoníkem práce, která je tvořena součtem sazby základní náhrady a náhrady za spotřebovanou energii (PHM).

  • Sazbu základní náhrady za jeden kilometr ujetý osobním automobilem pro rok 2020 stanoví vyhláška MPSV č. 358/2019 Sb., (dále též „Vyhláška”) ve výši 4,20 Kč. Tato částka by měla zaměstnanci nahradit amortizaci vozidla, náhradu za opravy, náhradní díly, výměnu oleje apod.

  • Náhrada za spotřebovanou energii bude vypočtena s využitím spotřeby zjištěné z technického průkazu a ceny energie. Přičemž cena by měla být prvotně prokázána dokladem o nákupu elektrické energie. Nebude-li cena zaměstnancem prokázána, lze využít průměrnou cenu z vyhlášky MPSV č. 358/2019 Sb., ve výši 4,80 za 1 kWh elektřiny.

Příklad
  • Zaměstnanec ujel na pracovní cestě vlastním elektromobilem celkem 470 km.

  • Spotřeba energie uvedená v technickém průkazu elektromobilu činí 13,70 kWh/100 km.

  • Cenu energie zaměstnanec neprokázal, z toho důvodu zaměstnavatel vycházel z ceny stanovené Vyhláškou ve výši 4,80 za 1 kWh.

Náhrada za 1 km → 4,20 + (13,70 x 4,80) : 100 = 4,8576

Náhrada za 470 km → 470 x 4,8576 = 2 283,072 Kč (zaokrouhlena bude v souladu s ust. § 183 ZP až konečná částka po vyčíslení všech cestovních náhrad, a to